www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




JUDr. EMIL HÁCHA - ZRÁDCE NEBO OBĚŤ ?



12.12.2007 (09:14)
Ve čtvrtek 6. prosince 2007 odvysílala Česká televize na svém 2. programu padesát minut dlouhý dokument o třetím československém a jediném tzv. státním prezidentovi JUDr. Emilu Háchovi, s názvem „Zrádce nebo oběť ?“ Titul státní prezident Emilu Háchovi náležel v době Protektorátu, tedy v období okupace českých zemí nacistickou mocí. Již během vysílání dokumentu jsem nevěřícně kroutil hlavou a za poslední rok to nebylo při vysílání dokumentů nebo rádoby dokumentů v České televizi poprvé.

Vím, že televizní film „Operace Silver A“, což byl první případ mého kroucení hlavou bylo, jak podtrhl režisér tohoto téměř plagiátu Jiří Strach, spolu s tvůrci scénáře, manželi Konášovými, umělecké, zdůrazňuji umělecké zpracování dramatického příběhu nejen našich parašutistů Alfréda Bartoše, Josefa Valčíka a Jiřího Potůčka, ale další dlouhé řady s nimi spolupracujících českých vlastenců. Výsledek a celkový dojem z tohoto filmu byl téměř odpudivý a k našim národním hrdinům, v předchozí větě uvedeným parašutistům, pak až urážlivý. Nicméně toto dílo nebylo označeno jako dokument a jistou míru autorské licence, v tomto případě však minimálně nevhodnou, nebylo možné scénaristům a režisérovi upřít nebo jí zcela odmítat.

Avšak práce režiséra Jiřího Lokaje o Emilu Háchovi, při které mu asistovalo několik historiků, nese jasné označení – dokument. Desetitisíce obětí českého národa z období nacistické okupace se musí obracet v hrobě, je-li položena otázka : byl Emil Hácha zrádce nebo oběť ? JUDr. Emil Hácha byl mimo jakoukoliv diskusi vlastizrádcem. V době, kdy vlastizradu spáchal, byl na takovýto čin v našem tehdejším trestním právu jediný trest – smrt, nemluvě o tom, že Emil Hácha posléze páchal vlastizradu prakticky souvisle. Vzpomínky některých pamětníků nebo jejich potomků, líčící v dokumentu Jiřího Lokaje tehdejšího státního prezidenta jako milého člověka s krásným vztahem k dětem, nemají žádnou váhu. Jsou známy a myslím, že všeobecně, fotografie vůdce nacistické říše Adolfa Hitlera jako žoviálního měšťáka a nad některou z fotografií, kde je Hitler zachycen s dětmi, by při nevědomosti o tom, kdo tento člověk byl, zaplesalo srdce i nejednoho příznivce libovolného spolku, zabývajícího se péčí o děti. Žádnou váhu nemají ani vzpomínky na to, že Emil Hácha v demonstrativní rovině uvažoval o sebevraždě, když žádal tehdejšího hajného z obory v Lánech, aby mu k tomuto účelu poskytl loveckou pušku. Slova a věty, kterým se však v Čechách přikládá váha slova Božího, vyslovil onen lánský hajný, když v televizním dokumentu zazněly z úst jeho dcery. Smyslem odpovědi na Háchovu žádost o poskytnutí zbraně bylo u nás oblíbené, hrdinské a všeodpouštějící konstatování, že pokud by byl čin dokonán a nemusela to pokaždé být výlučně sebevražda, stačilo by pouhé odstoupení z libovolné funkce, na Háchovo místo, které lze zaměnit za jakékoliv jiné postavení v době nacistické nebo komunistické diktatury, by místo „hodného a spravedlivého“ Háchy, další jména z oněch hrozných dob si laskavý čtenář jistě doplní, by dosedl nesrovnatelně horší člověk, spíše však lidská kreatura. A tak měl JUDr. Hácha a nepřehledná řada dalších jemu podobných „zachránců“ našich osudů za nacismu a komunismu nejen pocit, spíše jistotu, že činí jedině správně.

Zářnými případy dalších vlastizrádců, lehce srovnatelných s Emilem Háchou, jsou tragikomické postavy komunistické estrády, které se říkalo pražské jaro : Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Ludvík Svoboda a Oldřich Černík. Jediný člověk z komunistického panoptika, který si v srpnu roku 1968 zachoval čest a tím, že nepodepsal Moskevské protokoly dodržel i znění tehdejší ústavy a dalších zákonů, byl František Kriegel. Budiž mu za to odpuštěno mnohé, ne-li celá jeho komunistická minulost. Do galerie vlastizrádců bohužel patří i druhý prezident Československé republiky, dr. Edvard Beneš, protože jeho, prezidentské, přistoupení na podmínky Mnichovské dohody, se jinak než jako vlastizrada vykládat nedá. I dnešní trestní zákon ve svém § 113 stanoví : Kdo za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu opatřuje nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporuje … Jistě, Edvard Beneš, Emil Hácha ani vrchnost komunistického panoptika z roku 1968, nacistického a sovětského nepřítele podporovat nechtěli, nicméně jej svými rozhodnutími podpořili a svým dalším činěním, s výjimkou Edvarda Beneše, mu prospěch každopádně opatřili a opatřovali.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 418 kB)Dopis armádního generála Sergěje Jana Ingra ze dne 3. března 1948.
Nic na tom nezmění ani fakt, že tak činili za nátlaku. Každý člověk je odpovědný za svá rozhodnutí. Musí platit, že čím vyšší postavení ve společnosti, tím vyšší je i odpovědnost. To by si daleko více mělo uvědomovat i naše současné vládnoucí a opoziční panoptikum. Jinak než figurkami z panoptika se většina z nich nazvat bohužel nedá. Je-li člověk, zastávající jedno jakou pozici, postaven před rozhodnutí, které se příčí jeho osobním nebo obecně platným morálním zásadám, nemluvě o jasném konfliktu se zákonnými a ústavními formulacemi, má právo, ne-li povinnost, takové rozhodnutí neučinit a není-li jiné řešení, z funkce odejít. Přihlíží-li však k patolízalským řečem o své téměř nenahraditelnosti, které jsou však pouze záplatou na jeho malost a slabost, musí si důsledky z toho plynoucí připočítat ke své tíži. Nazývejme proto věci a skutky pravými jmény a pokud tak učiníme, nemůžeme jinak, než za činy, které provedli v době, kdy zastávali významné a vrcholné státní funkce jako vlastizrádce označit Edvarda Beneše, Emila Háchu, Alexandera Dubčeka, Ludvíka Svobodu, Josefa Smrkovského a Oldřicha Černíka. Na rozdíl od našich státníků uvedených v předchozí větě, kteří se, nehledě na předchozí a nezpochybnitelné zásluhy některých z nich, svými rozhodnutími a činy, byť v krizových situacích státu nenapravitelně pošpinili, vypadají slova rezignačního dopisu Československého mimořádného velvyslance a zplnomocněného ministra u Jejího Veličenstva královny Nizozemska, armádního generála Sergěje Jana Ingra ze dne 3. března 1948 jako pohádka nebo zjevení z jiného světa. Citace : … Nynější Gottwaldova vláda se dostala k moci záměrnou, předem podrobně a pečlivě připravenou násilnou akcí, provedenou SNB a ozbrojenými stranickými tlupami proti vůli velké většiny československého lidu. Proto jí nemohu uznat a neuznávám za zákonnou a základním zásadám demokracie odpovídající vládu Československé republiky … Pánové z České televize, nemrhejte penězi na pokusy o obhajobu smutné a tragické postavy JUDr. Emila Háchy, přesto však postavy nezpochybnitelného vlastizrádce a věnujte je na to, aby se do širšího povědomí české veřejnosti dostaly postavy naší historie, které si to opravdu zaslouží a které se vždy zachovaly tak, jak měly. Téměř zapomenutý armádní generál Sergěj Jan Ingr vám budiž vzorem.

Půjde-li tvorba dokumentů nebo hraných filmů s tématikou naší historie v České televizi směrem výtvorů „Operace Silver A“ či „Zrádce nebo oběť ?“, můžeme se v brzké době, a to bohužel i za asistence vystudovaných historiků, což by bylo a dnes již částečně deprimujícím a deklasujícím faktorem je, dočkat např. zjištění, že Karel Čurda a Viliam Gerik vlastně nebyli zrádci našich parašutistů a s nimi spolupracujících vlastenců, nýbrž zachránci velkého množství českých lidí. Pokud se totiž v již několikrát zmiňovaném televizním dokumentu jako velká zásluha Emila Háchy zdůrazňuje skutečnost, že se mu podařilo zachránit a z nacistických koncentračních táborů dostat domů v říjnu 1939 po tehdejších demonstracích zatčené a následně deportované studenty, lze se stejným cynismem a ignorací udavačských skutků Čurdy a Gerika říci : … víte kolik českých lidí by bylo zastřeleno či by jinak zahynulo nebýt toho, že se přihlásili na gestapu a zasloužili se tak o vypátrání úkrytu atentátníků na Heydricha ?
Verity
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci