Ve čtvrtek 6. prosince 2007 odvysílala Česká televize na svém 2. programu padesát minut dlouhý dokument o třetím československém a jediném tzv. státním prezidentovi JUDr. Emilu Háchovi, s názvem „Zrádce nebo oběť ?“ Titul státní prezident Emilu Háchovi náležel v době Protektorátu, tedy v období okupace českých zemí nacistickou mocí. Již během vysílání dokumentu jsem nevěřícně kroutil hlavou a za poslední rok to nebylo při vysílání dokumentů nebo rádoby dokumentů v České televizi poprvé.
Vím, že televizní film „Operace Silver A“, což byl první případ mého kroucení hlavou bylo, jak podtrhl režisér tohoto téměř plagiátu Jiří Strach, spolu s tvůrci scénáře, manželi Konášovými, umělecké, zdůrazňuji umělecké zpracování dramatického příběhu nejen našich parašutistů Alfréda Bartoše, Josefa Valčíka a Jiřího Potůčka, ale další dlouhé řady s nimi spolupracujících českých vlastenců. Výsledek a celkový dojem z tohoto filmu byl téměř odpudivý a k našim národním hrdinům, v předchozí větě uvedeným parašutistům, pak až urážlivý. Nicméně toto dílo nebylo označeno jako dokument a jistou míru autorské licence, v tomto případě však minimálně nevhodnou, nebylo možné scénaristům a režisérovi upřít nebo jí zcela odmítat.
Avšak práce režiséra Jiřího Lokaje o Emilu Háchovi, při které mu asistovalo několik historiků, nese jasné označení – dokument. Desetitisíce obětí českého národa z období nacistické okupace se musí obracet v hrobě, je-li položena otázka : byl Emil Hácha zrádce nebo oběť ? JUDr. Emil Hácha byl mimo jakoukoliv diskusi vlastizrádcem. V době, kdy vlastizradu spáchal, byl na takovýto čin v našem tehdejším trestním právu jediný trest – smrt, nemluvě o tom, že Emil Hácha posléze páchal vlastizradu prakticky souvisle. Vzpomínky některých pamětníků nebo jejich potomků, líčící v dokumentu Jiřího Lokaje tehdejšího státního prezidenta jako milého člověka s krásným vztahem k dětem, nemají žádnou váhu. Jsou známy a myslím, že všeobecně, fotografie vůdce nacistické říše Adolfa Hitlera jako žoviálního měšťáka a nad některou z fotografií, kde je Hitler zachycen s dětmi, by při nevědomosti o tom, kdo tento člověk byl, zaplesalo srdce i nejednoho příznivce libovolného spolku, zabývajícího se péčí o děti. Žádnou váhu nemají ani vzpomínky na to, že Emil Hácha v demonstrativní rovině uvažoval o sebevraždě, když žádal tehdejšího hajného z obory v Lánech, aby mu k tomuto účelu poskytl loveckou pušku. Slova a věty, kterým se však v Čechách přikládá váha slova Božího, vyslovil onen lánský hajný, když v televizním dokumentu zazněly z úst jeho dcery. Smyslem odpovědi na Háchovu žádost o poskytnutí zbraně bylo u nás oblíbené, hrdinské a všeodpouštějící konstatování, že pokud by byl čin dokonán a nemusela to pokaždé být výlučně sebevražda, stačilo by pouhé odstoupení z libovolné funkce, na Háchovo místo, které lze zaměnit za jakékoliv jiné postavení v době nacistické nebo komunistické diktatury, by místo „hodného a spravedlivého“ Háchy, další jména z oněch hrozných dob si laskavý čtenář jistě doplní, by dosedl nesrovnatelně horší člověk, spíše však lidská kreatura. A tak měl JUDr. Hácha a nepřehledná řada dalších jemu podobných „zachránců“ našich osudů za nacismu a komunismu nejen pocit, spíše jistotu, že činí jedině správně.
Zářnými případy dalších vlastizrádců, lehce srovnatelných s Emilem Háchou, jsou tragikomické postavy komunistické estrády, které se říkalo pražské jaro : Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Ludvík Svoboda a Oldřich Černík. Jediný člověk z komunistického panoptika, který si v srpnu roku 1968 zachoval čest a tím, že nepodepsal Moskevské protokoly dodržel i znění tehdejší ústavy a dalších zákonů, byl František Kriegel. Budiž mu za to odpuštěno mnohé, ne-li celá jeho komunistická minulost. Do galerie vlastizrádců bohužel patří i druhý prezident Československé republiky, dr. Edvard Beneš, protože jeho, prezidentské, přistoupení na podmínky Mnichovské dohody, se jinak než jako vlastizrada vykládat nedá. I dnešní trestní zákon ve svém § 113 stanoví : Kdo za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu opatřuje nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporuje … Jistě, Edvard Beneš, Emil Hácha ani vrchnost komunistického panoptika z roku 1968, nacistického a sovětského nepřítele podporovat nechtěli, nicméně jej svými rozhodnutími podpořili a svým dalším činěním, s výjimkou Edvarda Beneše, mu prospěch každopádně opatřili a opatřovali.
Nic na tom nezmění ani fakt, že tak činili za nátlaku. Každý člověk je odpovědný za svá rozhodnutí. Musí platit, že čím vyšší postavení ve společnosti, tím vyšší je i odpovědnost. To by si daleko více mělo uvědomovat i naše současné vládnoucí a opoziční panoptikum. Jinak než figurkami z panoptika se většina z nich nazvat bohužel nedá. Je-li člověk, zastávající jedno jakou pozici, postaven před rozhodnutí, které se příčí jeho osobním nebo obecně platným morálním zásadám, nemluvě o jasném konfliktu se zákonnými a ústavními formulacemi, má právo, ne-li povinnost, takové rozhodnutí neučinit a není-li jiné řešení, z funkce odejít. Přihlíží-li však k patolízalským řečem o své téměř nenahraditelnosti, které jsou však pouze záplatou na jeho malost a slabost, musí si důsledky z toho plynoucí připočítat ke své tíži. Nazývejme proto věci a skutky pravými jmény a pokud tak učiníme, nemůžeme jinak, než za činy, které provedli v době, kdy zastávali významné a vrcholné státní funkce jako vlastizrádce označit Edvarda Beneše, Emila Háchu, Alexandera Dubčeka, Ludvíka Svobodu, Josefa Smrkovského a Oldřicha Černíka. Na rozdíl od našich státníků uvedených v předchozí větě, kteří se, nehledě na předchozí a nezpochybnitelné zásluhy některých z nich, svými rozhodnutími a činy, byť v krizových situacích státu nenapravitelně pošpinili, vypadají slova rezignačního dopisu Československého mimořádného velvyslance a zplnomocněného ministra u Jejího Veličenstva královny Nizozemska, armádního generála Sergěje Jana Ingra ze dne 3. března 1948 jako pohádka nebo zjevení z jiného světa. Citace : … Nynější Gottwaldova vláda se dostala k moci záměrnou, předem podrobně a pečlivě připravenou násilnou akcí, provedenou SNB a ozbrojenými stranickými tlupami proti vůli velké většiny československého lidu. Proto jí nemohu uznat a neuznávám za zákonnou a základním zásadám demokracie odpovídající vládu Československé republiky … Pánové z České televize, nemrhejte penězi na pokusy o obhajobu smutné a tragické postavy JUDr. Emila Háchy, přesto však postavy nezpochybnitelného vlastizrádce a věnujte je na to, aby se do širšího povědomí české veřejnosti dostaly postavy naší historie, které si to opravdu zaslouží a které se vždy zachovaly tak, jak měly. Téměř zapomenutý armádní generál Sergěj Jan Ingr vám budiž vzorem.
Půjde-li tvorba dokumentů nebo hraných filmů s tématikou naší historie v České televizi směrem výtvorů „Operace Silver A“ či „Zrádce nebo oběť ?“, můžeme se v brzké době, a to bohužel i za asistence vystudovaných historiků, což by bylo a dnes již částečně deprimujícím a deklasujícím faktorem je, dočkat např. zjištění, že Karel Čurda a Viliam Gerik vlastně nebyli zrádci našich parašutistů a s nimi spolupracujících vlastenců, nýbrž zachránci velkého množství českých lidí. Pokud se totiž v již několikrát zmiňovaném televizním dokumentu jako velká zásluha Emila Háchy zdůrazňuje skutečnost, že se mu podařilo zachránit a z nacistických koncentračních táborů dostat domů v říjnu 1939 po tehdejších demonstracích zatčené a následně deportované studenty, lze se stejným cynismem a ignorací udavačských skutků Čurdy a Gerika říci : … víte kolik českých lidí by bylo zastřeleno či by jinak zahynulo nebýt toho, že se přihlásili na gestapu a zasloužili se tak o vypátrání úkrytu atentátníků na Heydricha ?