www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Jak je všeobecně známo, v sobotu 3. října 1953, se ve večerních hodinách sešli v prostorách dnešního Masarykova nádraží, v roce 1953 Nádraží Praha střed, tehdy 23 letý Ctirad Mašín, 21 letý Josef Mašín, 22 letý Milan Paumer, 32 letý Václav Švéda a 21 letý Zbyněk Janata. Sešli se zde jednak proto, že tak byli předem dohodnuti a hlavně pak z toho důvodu, že právě odtud začínala jejich cesta do Západního Berlína, v prvních úvahách plánovaná toliko na dobu několika dnů. Večerním vlakem pak tato skupina, rozdělená na dvě části, odjela směrem Chomutov.


11.06.2008 (16:34)
Další doložitelné události se začaly v ČSR odehrávat o několik dnů později. Mezi pátkem 23. – čtvrtkem 29. října 1953 byly KS Stb v Olomouci dodány dvě agenturní zprávy spolupracovníka Uhra, které znamenaly zásadní zlom ve vyšetřování celé činnosti skupiny bratří Mašínů od jejího vzniku. Plný text obou agenturních zpráv, které jsou uloženy ve vyšetřovacím spise Ministerstva vnitra pod zn. V-2452 MV, operativní podsvazek č. 4 – ručně číslované strany 89 a 109, je obsahem dalších řádků Replica Handbags
:

Agenturní zpráva ze dne 28.10.1953

V pátek 23.10.1953 se u mě zastavil Ladislav Horáček bytem Pivín u Prostějova, dělník Agrostroje n.p. v Prostějově. Jel na návštěvu za svým bratrem, který si odpykává trest v Jáchymově, jel do Ostrova. Vyprávěl mně že v prostějovském kraji vyhořelo 14 – 16 stohů slámy. Tyto sabotáže prováděl nějaký Švejda s agentem, který přišel ze zahraničí a byl někde v Karlových Varech. Švejda prováděl tyto sabotáže s tímto člověkem a sice tak, že položili nálože a tyto stohy začaly postupně jeden za druhým hořeti. U jednoho stohu byli viděni hlídkou, která je pronásledovala. Velitel hlídky chtěl zjistiti pachatele, žádal ho aby se s ním vrátil, při tom jej střelil agent do obličeje a těžce zranil. Pak se podařilo oběma uprchnouti. Po činu se Švejda rozloučil se svojí rodinou a řekl, že jede do zahraničí, ale že se opět vrátí, že se jenom jde vyškoliti. Se svojí manželkou se Švejda dohodl, že aby věc nebyla podezřelá odjede do Prahy do nemocnice. Snad psal z Prahy lístek, že je tam v nemocnici. Manželka jela do Prahy, ale v nemocnici ho samozřejmě nenašla, tedy udělala hlášení, že se jí ztratil manžel, aby byl hledán SNB ač předem byla s manželem domluvena. Po odchodu Švejdy přišel za Horáčkem kamarád Švejdy /jméno dosud neznám/, celou záležitost mu takto popsal a žádal, aby Horáček udělal plechové pouzdro /on je totiž klempíř/ na pušku vojenskou, asi 250 nábojů a pistole r. 7,65 mm bez nábojů. Horáček pouzdro udělal, dal do něho olej, společně zbraně zakopali v polích. Pistole pochází podle řeči Horáčka od příslušníka SNB, kterého snad zahraniční agent měl někde zastřeliti. Horáček je t.č. v Tišnově v ozdravovně na léčení, pokusím se věc podrobněji vyšetřit.
Uher

Uvedené zprávy spolupracovníka byly předány dne 29.10.1953 KS-StB Brno krajským náčelníkem mjr. Svobodou, k dalšímu opatření v akci Mořice, s tím, že spolupracovník Uher bude dále řízen na Horáčka a další A listy nám budou postoupeny.
Radimec www.allreplicabags.com

---------------------------------------------------------------
Agenturní zpráva ze dne 29.10.1953
Spolupracovník Uher vešel podle instrukcí ve styk opět s Ladislavem Horáčkem z Pivína, nyní na léčení v nervovém sanatoriu v Tišnově. Z celého jednání, které bylo hodnověrně sehráno byly získány následující poznatky :
Asi před měsícem vešel Václav Švejda z Pivína ve styk s agentem ze zahraničí /jméno nezjištěno/ se kterým se zná ještě z doby okupace, kdy byli společně ve vězení. Neznámý agent měl přijíti odněkud od Karlových Varů. Za několik dnů po příjezdu tohoto agenta odjel s ním Václav Švejda do Ostravy, kde prý vyhodili a zničili transformátor. Po návratu připravil Švejda s neznámým agentem plán na zapálení 18 stohů na prostějovsku. Před žhářskou akcí vyzkoušeli tento plán nejprve na „sucho“ tj. objížděli stohy na kolech, aby si vypočítali potřebný čas. Poté došlo k zapálení stohů v pondělí pomocí zápalných šňůr. Ke konci této akce byl Václav Švejda s neznámým agentem překvapen hasičskou hlídkou. Jeden s hasičů posvítil na paliče baterkou načež neznámý agent použil zbraně a hasiče střelil do hlavy a břicha. Po činu neznámý agent odjel na motorce, zatímco Švejda ještě týden žil normálně v obci a po této době /tj. asi před 14 dny/ odešel do zahraničí. Před odchodem domluvil se s manželkou jak si má počínati připravil legendu že jede do nemocnice do Prahy, kam jej pak jela manželka navštíviti a když jej nenašla hlásila jeho zmizení, ačkoliv jí bylo vše známo. Václav Švejda se před odchodem vyjádřil, že jde ven jen na krátkou dobu, na nějaké školení a že se opět vrátí. O celé žhářské činnosti měl vědomost bratr Švejdy, Vratislav Švejda, bytem rovněž v Pivíně. Je pravděpodobné, že byl do celé činnosti zapojen. Tento Vratislav rovněž informoval o celé věci Ladislava Horáčka, kterého pak požádal o zhotovení plechové krabice na ukrytí zbraní. Horáček krabici zhotovil a tato je zakopána na poli Švejdy. Jedná se o řepné pole na kterém se dosud nachází hromady řepné nati. Kromě těchto zbraní má Vratislav u sebe pistoli r. 9 mm. Mimo to má míti lahvičku s velmi prudkým jedem, kterou údajně obdržel od neznámého agenta, Vratislav je menší, silnější postavy, asi 28 let stár, zpupného výrazu obličeje. Bydlí společně v jednom domě s uprchlým bratrem Václavem. Václav bydlí nahoře, Vratislav dole. Neznámý agent je asi 30letý, střední postavy, hezkého zevnějšku. Ladislav Horáček spolupracovníku přislíbil /jak byl tento instruován/, že za dva týdny, kdy se vrátí z léčení převeze s tímto zbraně společně na chatu spolupracovníka. Rovněž přijal nabídku spolupracovníka ve věci event. úkrytu Vaška Švejdy, neb neznámého agenta na chatě spolupracovníka. Horáček rovněž uvedl, že do sanatoria dostal od manželky dopis, kde jej tato informuje, že v Pivíně je klid. Je pravděpodobné, že Horáček je rovněž do celé věci zasvěcen. Hledal záchranu zřejmě v sanatoriu, kde je teprve týden.


Část poslední, strojem psané věty „Jelikož se jedná o závažnou věc“, je přeškrtnuta a citovaná agenturní zpráva není podepsaná. Ano, komunistické vyšetřovací orgány nemohly jinak, než tyto zprávy kvalifikovat jako závažnou věc, která jim otevřela cestu k řešení nejen případu Mořice, ale i všech ostatních akcí skupiny bratří Mašínů, o čemž dosud neměly ani tu nejmenší „páru“. Zprávy to byly skutečně klíčové.

K osobám uvedeným v agenturní zprávě. Ladislav Horáček, do roku 1948 starosta sokolské obce v Pivíně, soukromý klempíř, podle Vratislava Švédy …… sice obyčejný člověk, ale na druhé straně také velký sokol, který komunisty přímo nenáviděl, skutečně vyrobil plechové krabice pro úkryt zbraní v držení již zmíněného Vratislava Švédy. Ladislav Horáček byl posléze zatčen 26. listopadu 1953 a v procesu se spisovou zn. 1 T 1/55, byl 29. ledna 1955 odsouzen k 17 letům vězení. Propuštěn na svobodu byl v jarních měsících roku 1964. Těžko dnes spekulovat o důvodech, které Ladislava Horáčka vedly k tomu, svěřit se agentu Uhrovi s tak delikátními informacemi, které mu sdělil Vratislav Švéda. Pravděpodobně to na jedné straně mohla být částečná ventilace velkého napětí a obav, tedy psychicky velmi negativních a vyčerpávajících aspektů jeho tehdejšího života. Vzpomeňme, že se na přelomu října a listopadu 1953 ocitl v nervovém sanatoriu v Tišnově. Na druhé straně pak asi velká důvěra, kterou měl v osobu agenta Uhra. Ladislav Horáček zemřel v 70. letech minulého století a zcela jistě se za svého života nedověděl, kdo to vlastně onen Uher byl a co všechno způsobil nejen jemu ale i řadě dalších lidí.

Vratislav Švéda je nejmladší z bratrské trojice pivínských Švédů, kde byl jeho nejstarším bratrem Václav a prostředním Zdeněk. Jméno Švéda je ve výše uvedených agenturních zprávách a několika dalších hlášeních služeben Stb, zkomoleno na Švejda. Informace, které se týkaly předchozích akcí skupiny bratří Mašínů, měl Vratislav od svého bratra Václava. Na to, proč mu to Václav říkal, budeme dnes jen těžko hledat odpověď. Autor těchto řádků se domnívá, že to zase bylo značné napětí a obavy v kterých Václav žil, možná i přecenění vlastních schopností, byť a nebo právě proto, že za sebou Václav měl několik let tuhé nacistické káznice.
Vratislav Švéda se Ladislavu Horáčkovi svěřil s informacemi o zbraních i dalších věcech souvisejících s činností skupiny bratří Mašínů postupně a pak ve chvíli, kdy za nedostatečný začal považovat úkryt zbraní doma. Učinil tak jistě proto, že k Ladislavu Horáčkovi měl dostatečnou důvěru a také proto, že jmenovaný byl schopen vyrobit již zmiňované plechové krabice pro nový úkryt zbraní. Ty měly být před řádným zakopáním prozatím zahrabány někde na poli. Vratislav Švéda byl zatčen 25. listopadu 1953 v Pivíně a v již několikrát zmiňovaném procesu spisové zn. 1 T 1/55 byl odsouzen k 20 letům vězení. Na svobodu byl propuštěn z věznice ve Valdicích u Jičína v dubnu 1964. Zhruba do roku 2005 žil Vratislav Švéda v přesvědčení a vědomí, které i s popisem svého zatčení vyjádřil v rozhovoru s Pavlem Pobříslem z 9. června 1996, i při řadě dalších vzájemných setkáních v následujících letech, takto :

…… Já jsem tedy šel dál, zaklepal jsem na dveře kanceláře a vešel dovnitř. V tom okamžiku na mně z levé i z pravé strany skočili dva chlapi, zkroutili mně ruce za záda tak, že jsem se počůral. Za stolem stojící starší člověk řekl : „Jménem zákona jste zatčen a pojedeme vykopat ty zbraně !“. Podtrhuji ta slova pojedeme vykopat. Než Vašek odcházel, tak jsme se dohodli, že pár zbraní, které jsme měli doma, mezi nimi byla i jedna puška, kterou jsem někde našel na konci války, na nějakou dobu před jejich důkladným zakopáním, zahrabu na jedno z našich polí. Na to jsem si nechal od pana Horáčka udělat ty plechové krabice, do kterých jsem zbraně uložil. Pak jsem jel s maminkou na pole a ty krabice jsem tam jen tak lehce zahrabal. Když jsem pak nad tím ve vazbě uvažoval, tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že mně tenkrát při cestě na pole i při tom zahrabávání někdo pozoroval. Ale jak jsem říkal, byl to jenom pocit. Tomu estébákovi na národním výboru jsem odpověděl, že tedy pojedeme vykopat ty zbraně. Pak mně hodili do auta a odvezli na pole, kde ty zbraně byli skutečně zahrabané. Oni tedy věděli, na kterém poli to bylo. Jak se o tom dozvěděli, nevím. Tam také pak estébáci ty zbraně vyhrabali. Já jsem tam ty zbraně zahrabával až po odchodů kluků, tedy v tomto případě nemůže platit domněnka o úniku informací ze Západního Berlína nebo z Frankfurtu do Prahy po výpovědích kluků Mašínů před americkými bezpečnostními orgány. Oni prostě nemohli vědět na které pole jsem ty zbraně zahrabal ……

O existenci agenta Uhra a dalších udavačů se Vratislav Švéda dozvěděl až z uvolněného vyšetřovacího spisu ministerstva vnitra a byl to pro něho téměř šok. Z úředního záznamu KS Stb Olomouc ze dne 5. listopadu 1953, evidovaného ve spisu V-2452 MV, operativní podsvazek č. 4 – ručně číslovaná strana 94 – 96, se totiž dověděl, že další z ochotných spolupracovníků a práskačů Stb byl i jeho někdejší kamarád z Pivína, Karel Filka. Podle tohoto záznamu byl Filka částečně zavázán ke spolupráci s Stb v akci Mořice (zapálení stohů slámy Ctiradem Mašínem a Václavem Švédou). Podle Vratislava Švédy proto, že Stb kryla jeho přestupek, možná i trestný čin, který byl snad důsledkem nějaké pouťové hospodské rvačky. Zajímavostí je, že Filka, který v té době pracoval v kopřivnické Tatře, si schůzku na den 4. listopadu 1953 vyžádal sám. Přítomným příslušníkům Stb, mezi kterými byl už i podporučík Král z Prahy, vyšetřovatel událostí z Chlumce n. Cidlinou a Čelákovic, Filka sdělil, že ze své poslední návštěvy Pivína ví, že se ztratil Václav Švéda. Jeho manželka to šla ohlásit na MNV v Pivíně, ale tito na to asi zapomněli, že se s tím stále nic nedělá, až je to lidem v obci divné. Podle Filky je prý Václav Švéda dosti reakčně zaměřen a má dva bratry. Tak se poprvé dostává do této dramatické hry i jméno prostředního ze sourozenců Švédových, Zdeňka. K Václavu Švédovi dále přítomným příslušníkům Stb sdělil, že se diví, že o tom, že se ztratil ještě nevědí, když to jeho manželka hlásila na MNV. Z tohoto důvodu jim to nehlásil ani on, jelikož byl v domnění, že příslušné orgány jsou samozřejmě informovány.

30. října 1953 učinil poručík Okresního oddělení StB Prostějov Antonín Housírek ze získaných poznatků od svých konfidentů KALASE, přísl. VB, DOUBRAVY, taj. MNV a předsedy JZD DOKLÁDALA z Pivína a Dobromilic, úřední záznam č. 29/53, který je uložen ve vyšetřovacím spise Ministerstva vnitra V-2452 MV, operativní podsvazek č. 4 – ručně číslované strany 92 a 93. Text je výhradně o rodině Švédových z Pivína, hlavně pak o Václavu Švédovi. S určitými chybami je tam líčen jeho předválečný i poválečný život. Jako důvod, proč byl rodině Švédů odňat, přesněji pak ukraden jejich lošanský statek se uvádí, že Václav Švéda se ukázal jako špatný hospodář s velmi špatnou pracovní morálkou. Dále poručík Housírek píše, že, citace :

…… „Pro svůj nepřátelský poměr, kde neustále kritizoval nynější státní zřízení a toto pomlouval, dělal si posměšky z údernického hnutí, byl jako nepřátelský živel z Lošan vystěhován v květnu 1952“ ……

Závažným údajem tohoto zápisu je však konstatování, že Václav Švéda je od 3. října 1953 nezvěstný a že jeho manželka, která v Pivíně bydlí i s dětmi pouze předstírá, že neví, kde se její manžel nachází. Dále jsou informátoři také toho názoru, že o útěku Václava Švédy ví i jeho bratr Vratislav. Nakonec pak jsou Housírkovi důvěrníci přesvědčení, že Ludmila Švédová musí o svém manželovi vědět i proto, že na jeho odchodu na léčení do nemocnice v Praze byli domluveni. Bohužel měli pravdu. Václav Švéda se skutečně před odchodem domluvil se svojí manželkou tak, že jí a do svého zaměstnání v olomouckém provozu Jesenických pil pošle 3. října 1953 z Prahy dopisy, že je ve Vinohradské nemocnici na operaci kýly, která u něho byla tehdy skutečně zjištěna. Václav tak učinil a manželka Ludmila mu na jeho psaní podle předchozí domluvy do nemocnice odpověděla. Když jí z Prahy nepřicházela odpověď, rozjela se v neděli 18. října 1953 za manželem do Vinohradské nemocnice přes Pardubice a Kolín, kde se zastavila u svých rodičů, Josefa a Boženy Kasparidesových. V pražské nemocnici, kam Ludmila dorazila v úterý 20. října 1953, o Václavu Švédovi samozřejmě nic nevěděli a tak si odtud Ludmila odvezla jen nedoručitelné dopisy, které manželovi napsala ona sama a jeho olomoucký zaměstnavatel. Po návratu do Pivína učinila na místním národním výboru oznámení, že se její manžel pravděpodobně ztratil. Obdobné oznámení učinila i na obvodním oddělení VB v Kojetíně. Vše nasvědčuje tomu, že obě oznámení nevzbudila u jejich příjemců žádný velký rozruch. Pravděpodobně byla chápána jako rutinní záležitost …… Chlap se ztratil, protože je u jiné ženské. Však on se vrátí ……

Přítomnost pražského podporučíka Krále v Olomouci a při jednání s Filkou v Kopřivnici 4. listopadu 1953, viz výše, vyplynula z požadavku dálnopisné zprávy KS Stb v Olomouci ze dne 2. listopadu 1953 (V-2452 MV, operativní podsvazek č. 4 – ručně číslované strany 81 – 82). Autor této zprávy s přiléhavým jménem Josef Nemrava, hodnostně poručík Stb, správně vyhodnotil agenturní zprávy konfidenta Uhra a dospěl k závěru, citace z jeho zprávy :

…… Část zprávy o odchodu Václava Švejdy do zahraničí byla částečně ověřena a bylo zjištěno, že manželka Švejdy skutečně ohlásila na SNB, že její muž odešel na léčení do Prahy, kam za ním odjela a tohoto však v Praze nenašla …… Vzhledem k tomu, že získané agenturní zprávy se shodují ve všech podrobnostech s provedením zapálení stohů a provedení pokusu vraždy na Leciánovi a dále ukrytí pistole 7,65 mm, kterou odcizil neznámý agent příslušníkovi SNB, kterého zavraždil, žádám aby se na KS Stb Olomouc dostavil s. ppor. Král, který zpracovává případ Chlumec – Čelákovice, jelikož se zde jeví konkrétní spojitost obou případů ……
Pavel Pobříslo
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci