www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek






29.05.2015 (21:37)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 271 kB)Otto Linhart *24.09.1895
Dnes téměř každý z nás zná celovečerní film amerického režiséra Stevena Spielberga „Zachraňte vojína Ryana,“ případně další americký film „Pět Sullivanů,“ natočený režisérem Lloydem Baconem již v roce 1944. Oba válečné, ale současně také vlastenecké filmy, které dosáhly světové slávy, pojednávají o tragických osudech sourozenců z předválečných harmonických rodin, pohlcených ničivým vírem 2. světové války. Světová sláva obou filmů zasáhla samozřejmě i naší republiku. V „Ryanovi“ jsme se společně obdivovali Spilebergovu režisérskému a Hanksovou hereckému umění i myšlence celého filmu,rolex replica přičemž jsme zapomněli na to, že i historie našeho protinacistického odboje zná hrdinské příběhy českých sourozenců. Nemusíme tedy nutně chodit za vzory do zahraničí, protože stejní patrioti žili a bojovali i zde, mezi námi. Stačí jen oprášit bohužel již dávno zapomenuté české příběhy, z nichž jeden, protinacistický boj a s ním spojené osudy bratří Linhartů, jsou obsahem tohoto článku. Nebyla to Společnost Václava Morávka, která příběhy bratří Linhartů vyzvedla z prachu zapomnění. Zasloužil se o to výhradně pan Karel Ludvík, předseda Jednoty Československé obce legionářské v Jindřichově Hradci. Zde je tedy jim zpracovaný hrdinský příběh protinacistického odboje této výjimečné české rodiny, který autor založil na podrobném líčení činnosti nejmladšího ze čtyř sourozenců, Otty Linharta.

Specifikem domácího protinacistického odboje v českých zemích, ale i na Slovensku bylo vedle jeho jednotného vedení prostřednictvím koordinačního orgánu ÚVOD (1) i dlouhodobé a dobře organizované rádiové spojení s exilovou vládou v Londýně. Jedním z oněch tichých bojovníků – radistů – byl také ruský legionář Otto Linhart, který se narodil 24. září 1895 v Praze jako nejmladší ze čtyř bratrů. Jeho sourozenci Václav (2), Bedřich (3) a Zdeněk (4) Linhartovi se také zapojili do odbojové činnosti a zaplatili za to svými životy.
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 104 kB)Zdeněk Linhart *12.05.1888
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 128 kB)Bedřich Linhart *09.04.1886
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 134 kB)Václav Linhart *21.07.1892

Poznámky
(1) ÚVOD – Ústřední Vedení Odboje Domácího bylo vytvořeno na přelomu let 1939-40 jako zastřešovací orgán pro nejvýznamnější odbojové organizace (Politické Ústředí, Petiční Výbor Věrni Zůstaneme a Obrana Národa), působící na území Protektorátu. ÚVOD nesjednocoval odboj v jednu organizaci, ponechával jim volnost v konání, ale zároveň je koordinoval. Překvapivě se jeho nejrozsáhlejší složkou stal původně outsider PVVZ, který měl největší slovo při sestavování programu ÚVODU „Za Svobodu,“ v němž se projevilo levicové smýšlení PVVZ. Ačkoli tedy byly ON a PVVZ co do velikosti významnější než PÚ, zastávalo PÚ vůči nim zvláštní pozici, neboť Doc. Vladimír Krajina (jenž měl sám o sobě i v PÚ zvláštní postavení) jako jediný vlastnil šifrovací klíč pro rádiové spojení se zahraničím. Tedy jedině on referoval o dění v protektorátu, politické situaci a žádostech odboje. I proto se později dostal do střetu s vojáky z ON, kterým se jeho zprávy do zahraničí nezdály zcela objektivní.
(2) Václav Linhart – narozen 21. 7. 1892 v Praze. Zatčen gestapem 4. 7. 1942 v Plzni. Při převozu spolkl cyankáli a zamřel v plzeňské služebně gestapa. Člen Rady hl. m. Prahy, faktor tiskárny Ministerstva národní obrany a později Ministerstva vnitra. V roce 1939 rozmnožil 2.000 letáků s provoláním prezidenta Edvarda Beneše „Všem věrným Čechoslovákům“. Ukrýval Jindřicha Klečku a poskytl domek k vysílání. Od 4. 10. 1941 stíhán gestapem, při pokusu o jeho dopadení zatčena jeho manželka Karla a omylem zastřelen podnájemník.
(3) Bedřich Linhart – narozen 9. 4. 1886 v Praze. Ruský legionář. Vrchní kriminální inspektor zpravodajského oddělení protektorátní policie. Do června 1941 tlumočník gestapa, poté bal jako bývalý legionář penzionován. Ukrýval ve svém vozidle a garáži vysílačku SPARTA I. Zatčen gestapem v červenci 1942, popraven 20. 10. 1944 v pankrácké sekyrárně.
(4) Zdeněk Linhart – narozen 12. 5. 1888 v Praze. Řidič tramvaje pražských elektrických podniků. Kolportér ilegálních tiskovin, ozbrojená ochrana vysílačky SPARTA I. Ukrýval radistu četaře Jindřicha Klečku a poskytl vlastní byt k vysílání. Zatčen gestapem 5. 10. 1941 na základě udání svého domovníka. Zemřel 17. 1. 1943 v koncentračním táboře Stutthof.

Po vypuknutí 1. světové války byl Otto Linhart povolán k 6. praporu polních myslivců Rakousko-uherské armády a 10. září 1915 padl u Tarnopolu do ruského zajetí. Zde, konkrétně ve městě Bykovo (Moskevská gubernie), vstoupil 27. srpna 1917 do československých legií a v hodnosti vojína se štábem 1. střelecké divize prodělal celou ruskou anabázi. V roce 1920 se již jako desátník radiotelegrafní roty vrátil do nově vzniklé republiky a následně byl demobilizován. V období první Československé republiky pracoval na Ředitelství pošt a telegrafů v Praze jako poštovní revident – radiotelegrafista.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 81 kB)Tři králové - J. Balabán, V. Morávek a J. Mašín
Po okupaci Československa se díky své profesi zapojil do protinacistického odboje ve skupině podplukovníka gšt. Štěpána Adlera (5), který byl pověřen vojenskou odbojovou organizací Obrana národa (6) vybudovat rádiovou komunikační síť uvnitř protektorátu. Mimo to také kolportoval ilegální tiskoviny a dodával zpravodajské informace, které získával na svém pracovišti v Telegrafní ústřední stanici Ředitelství protektorátních pošt v Praze. V prosinci 1939, po rozbití spojovací skupiny podplukovníka Adlera, se Otto Linhart dokázal díky statečnosti svých spolupracovníků vyhnout zatčení. Již na jaře 1940 jej vyhledal právní úředník ředitelství pošt v Praze JUC. Vítězslav Dvořák (7), který Otto Linharta napojil na skupinu Tří králů (8) a skupinu štábního kapitána. Josefa Sojky (9). Pro Tři krále opět dodával zpravodajské informace, získávané na svém pracovišti a ve skupině Josefa Sojky znovu kolportoval ilegální tiskoviny, především časopis V BOJ. Po zatčení štábního kapitána Sojky znovu ztratil spojení s domácím odbojem. V létě 1940 Ottu Linharta vyhledal JUC. Václav Mareš (10), který v právě ustaveném koordinačním orgánu domácího odboje ÚVOD vedl spojovací skupinu s rozsáhlou sítí ilegálních vysílaček označovaných souhrnně jako SPARTA I. Otto Linhart tak opět kolportoval ilegální časopisy, tentokrát „Český kurýr,“ dodával zpravodajské informace získané na Telegrafní ústředně pražského poštovního ředitelství a obstarával konspirační byty. V jeho vlastním bytě se také setkávali členové odbojové organizace „Petiční výbor věrni zůstaneme.“

Poznámky
(5) podplukovník gšt. Štěpán Adler – příslušník štábu Obrany národa, přednosta 5. oddělení – vnitřní radiospojení. Dne 7. 12. 1939 jej zatklo Gestapo v Praze. Byl vězněn nejprve v pankrácké věznici, poté v Berlíně, v Gollnowě u Štětína a v berlínské věznici Alt Moabit. Byl odsouzen za přípravu velezrady a spolčení s nepřítelem k trestu smrti a doživotní ztrátě čestných občanských práv. Popraven 7. 8. 1942 v Berlíně.
(6) Obrana národa – vojenská odbojová organizace. Na jejím založení se podíleli příslušníci bývalé československé armády včetně zpravodajských důstojníků zaniklého 2. oddělení Hlavního štábu. Po celou dobu její existence jí řídili vysocí důstojníci zaniklé československé armády. Byla od samého počátku budovaná a řízená jako vojenská odbojová organizace. Během své existence byla cílem několika zásahů německých bezpečnostních složek, jejichž výsledkem byla postupná likvidace všech jejích struktur. V závěru války byla ze zbytků ON vytvořena velitelství Alex a Bartoš, která se významně podílela na Pražském povstání.
(7) JUC. Vítězslav Dvořák – Adler – narozen 15. 12. 1910 v Brně. Zatčen gestapem 30. 6. 1942 v Praze. Právní úředník na poštovním ředitelství Smíchov. Vůdčí osobnost ÚVODU. Podílel se na výrobě a rozšiřování časopisu V BOJ a ČESKÝ KURÝR. Od konce roku 1941 v ilegalitě, uprchl do Plzně. Po zatčení gestapem bylo na základě jeho výpovědí pozatýkáno od noci ze 4. na 5. 7. 1942 nejméně 85 členů plzeňského odboje. Vítězslav Dvořák byl popraven v sekyrárně Pankrácké věznice 20. 10. 1944 v 16,00 hod.
(8) Tři králové – zpravodajská a sabotážní skupina Obrany národa tvořená podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Skupina se zaměřovala na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění sabotážních a diverzních akcí. Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.
(9) štábní kapitán Josef Sojka – příslušník zpravodajské složky vojenské odbojové organizace Obrana národa. Pomáhal budovat ilegální vojenské jednotky v Praze Krči, Michli a Nuslích. Jako zaměstnanec Ústavu pro sociální a hospodářské plánování v Pštrossově ulici se podílel na tisku a kolportování časopisu V BOJ. Od února 1940 v ilegalitě, 13. září 1940 zatčen gestapem. Po převozu do Pankrácké věznice se ještě ten den večer otrávil ampulkou jedu, kterou měl u sebe ukrytu.
(10) JUC. Rudolf Mareš – narozen 22. 12. 1909 ve Štokách u Havlíčkova Brodu. Sekretář YMCA. Vedoucí funkcionář ÚVOD, po zatčení podplukovníka gšt. Štěpána Adlera odpovědný za rádiové spojení. Podílel se na výrobě a rozšiřování časopisu „V boj“ a Český kurýr“, udržoval spojení s venkovem. Od velikonoc 1940 v ilegalitě. Těžce zraněn v přestřelce s gestapem 11. 7. 1942 v pražských Kinského sadech. Popraven 20. 10. 1944 v sekyrárně Pankrácké věznice.


Po přepadení Jugoslávie v dubnu 1941, zaniklo poslední kurýrní spojení s exilovou vládou v Londýně. V důsledku toho prudce vzrostla důležitost a četnost provozu rádiového spojení. Náhlý nárůst provozu ilegálních vysílaček však neušel pozornosti německého represivního aparátu. 7. května tak zaměřovače německého Funkabwehru (11) zaměřily ilegální radiovysílač v prostoru pražských Hodkoviček. Vysílačku v té době obsluhoval četař Jindřich Klečka (12). V 19,00 hod bylo místo provozu, domek manželů Krotilových, rodičů manželky četaře Jindřicha Klečky Boženy Klečkové (13), přepaden gestapem. Jindřich Klečka naštěstí v té době jen o několik metrů dál, v domku Marie Hercíkové připravoval zde uschovanou náhradní radiostanici a tak mohl gestapu uniknout. Výsledkem zásahu v Hodkovičkách bylo zatčení deseti odbojářů z okruhu SPARTY I, zabavení dvaceti radiostanic a několika nezašifrovaných i již zašifrovaných zpráv. Na jejich základě kryptologové Funkabwehru prolomili šifrovací klíč VĚRA a další korespondence s Londýnem přestala být pro gestapo a Abwehr tajemstvím. V důsledku tohoto rozsáhlého zatýkání a přechodu četaře Jindřicha Klečky do ilegality, se Otto Linhart od 8. července 1941 přímo zapojil do obsluhy radiostanice SPARTA I. V této nebezpečné činnosti pokračoval až do 22. září 1941, kdy jej v úkrytu na chatě u Neveklova nešťastnou náhodou při čistění své pistole četař Jindřich Klečka postřelil.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 278 kB)Jinonický akcíz - foto archiv Jaroslava Melnika
Tento průstřel nohy pravděpodobně zachránil Ottovi život, protože se tak 4. října 1941 nemohl zúčastnit dalšího vysílání SPARTY I. Ten den v dopoledních hodinách četař Jindřich Klečka odeslal plných jedenáct depeší a díky tak dlouhému provozu bylo místo vysílání, budova Akcízu (14) v Jinonicích na okraji Prahy, opět lokalizováno mobilními zaměřovači Funkabwehru. V 15,30 hod radiostanice zahájila další provoz a ve 23,45 hod přistoupilo gestapo k likvidaci SPARTY I. K budově Akcízu přijela dvě auta a úředníci gestapa v čele s kriminálním komisařem Dittmarem Bingelem přinutili venku hlídkujícího bývalého ruského legionáře a inspektora Finanční stráže Karla Prokopa (15) jít nahoru do bytu. Prokop však využil znalosti domu, proběhl dveřmi do dvora a zamkl je za sebou. Zátah tím byl prozrazen, dům osvítily světlomety automobilů a gestapáci obklíčili celé okolí vily. Karel Prokop přesto dokázal uniknout a odjel vlakem do Plzně, kde se ukryl díky pomoci MUC. Václava Rusého (16) na interní klinice profesora MUDr. Františka Šimera (17). Linhartův přítel a kolega Jindřich Klečka se s dalším odbojářem Antonínem Němečkem (18) zavřeli na záchodě v Prokopových bytě, kde se Klečka zastřelil. Při následné prohlídce byl zajištěn amatérsky zhotovený tříelektrodový vysílač a dvouelektrodový, rovněž amatérsky zhotovený přijímač.

Poznámky
(11) Funkabwehr – německá rádiová kontrarozvědka. Jejím úkolem bylo zjišťování nepovolených radiostanic vysílajících na území Německa a jím okupovaných států, zjišťování jejich polohy, volacích znaků, kmitočtů, doby relací, polohy protistanic, způsobu provozu, způsobu šifrování. Vyluštěné monitorované zprávy byly předávány gestapu. Funkabwehr tvořil pluk Pořádkové policie odpovědný za provoz velkých monitorovacích centrál, za síť stacionárních zaměřovačů (během války v Berlíně, Norimberku, Kielu, Lipsku Gdaňsku, Augšpurku, Brestu), za organizaci, výcvik a výstroj rádiových jednotek pořádkové policie dislokovaných na okupovaných území, a za propojení centrálních pracovišť s dislokovanými pracovišti. Hlavní centrála byla v Berlíně – Špandavě. K stacionárnímu zaměřování byla použita síť zaměřovačů adcoc, k mobilnímu zaměřování radiovozy vybavené rámovými zaměřovači, monitorovacími přijímači spolu a vysílací technikou komunikující s monitorovacími pracovišti, osobní vozy se skrytě instalovanými rámovými zaměřovači, včetně opaskových zaměřovačů používaných pěšími pátrači k dohledávání v terénu. Přijímací střediska byla vybavena komunikačními přijímači a záznamovou technikou.
(12) četař Jindřich Klečka – narozen 7. 4. 1913 v Oselcích u Nepomuku. Délesloužící poddůstojník prvorepublikové armády, příslušník Telegrafního praporu 5 v Týně nad Vltavou. Radista vysílačky SPARTA I. Zastřelil se 4. 10. 1941 při přepadení vysílačky gestapem, v budově jinonického akcízu na okraji Prahy. Bratr Karel Klečka zahynul 12. března 1943 v koncentračním táboře Osvětim.
(13) Božena Klečková – narozena 21. 2. 1920 v Příbrami. Za Jindřicha Klečku se provdala 5. 7. 1939. Zatčena gestapem 7. 5. 1941, do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.
(14) Jinonický akcíz – budova Finančního úřadu potravní daně v Jinonicích č. 55. Bývalá vnitrostátní potravní celnice. V době první republiky existoval zákon o dani z potravin. Na přístupu do Prahy (ale i do jiných uzavřených měst) působili členové finanční stráže, kteří vybírali daň z dovážených potravin.
(15) Karel Prokop – narozen 8. 10. 1893 v Horních Kralovicích u Ledče nad Sázavou. Ruský legionář. Celní inspektor. Zatčen gestapem 4. 7. 1942 ve Škvrňanech u Plzně, popraven 8. 9. 1943 v Berlíně-Plötzensse.
(16) MUC. Václav Rusý – narozen 21. 7. 1911 v Plzni. Od roku 1940 v ilegalitě. Ukrýval se u Karla Prokopa a Václava Linharta, později na Plzeňsku. Hlavní organizátor ÚVODU v západních Čechách. Zatčen gestapem 3. 7. 1942 u východu z plzeňského nádraží, popraven 20. 10. 1944 v Pankrácké věznici.
(17) profesor MUDr. František Šimer – narozen 20. 4. 1899 v Praze. Primář interního oddělení Plzeňské městské nemocnice. Od léta 1941 do června 1942 nalezli na tomto oddělení postupně útočiště čelní představitelé ÚVODU z Prahy: podplukovník Tomáš Berka, Karel Prokop, Otto Linhart, Václav Linhart, parašutista Oldřich Novák z desantu STEEL a dalších asi 25 ilegálních pracovníků. Zatčen gestapem 2. 8. 1942, popraven 8. 9. 1943.
(18) Antonín Němeček – narozen 8. 5.1915 v Dolní Rovni u Pardubic. Zatčen gestapem 4. 10. 1941, popraven 12. 2. 1942 v KT Mauthausen. Fráter Emauzského kláštera, spolupracovník radioskupiny ÚVODU.


Pomník u stanice metra Nové Butovice na místě, kde stával někdejší jinonický akcízPomník u stanice metra Nové Butovice na místě, kde stával někdejší jinonický akcíz

V ranních hodinách 5. října 1941 se gestapo pokusilo zatknout také Václava Linharta. Při tom došlo k tragické záměně, v důsledku které byl zastřelen podnájemník, který v bytě Václava a Karly Linhartových tu noc spal. Václav Linhart včas uprchl a stejně jako Karel Prokop nalezl útočiště na interní klinice profesora MUDr. Františka Šimera v Plzni. Zdeněk Linhart onoho tragického rána také dokázal gestapu uniknout, avšak při prohlídce jeho bytu bylo nalezeno několik depeší pro SPARTU I a samotný Zdeněk Linhart byl za několik dní zatčen na základě udání svého domovníka. Otto Linhart se až do 15. února 1942 ukrýval na různých místech v Praze, aby se pak setkal s bratrem Václavem na interní klinice profesora MUDr. Františka Šimera v Plzni. K odhalení vysílačky SPARTA I v Jinonicích přispěla neznalost technických možností a schopností Funkabwehru příslušníky domácího, ale i zahraničního odboje. Od ledna do října 1941 radiostanice spojovací sítě SPARTA I odvysílaly více než 14.000 depeší. Tak intenzivní provoz prostě nemohl nebýt odhalen (19).

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 207 kB)Zatykač z října 1941
Na plzeňské klinice se Otto Linhart zotavoval s následků dlouhodobého života v ilegalitě, které se projevily především celkovou neurózou trávicího ústrojí a žaludečními vředy. Od začátku června 1942 opět začal obsluhovat radiostanici plzeňské větve ÚVODU, avšak již 30. června byl v Praze při pokusu o vyzvednutí nové radiostanice zatčen jeden z vedoucích funkcionářů plzeňského ÚVODU a Ottův bývalý kolega z pražského Ředitelství pošt, JUC. Vítězslav Dvořák – Adler. Na základě informací, které z něj gestapo při intenzivním výslechu vytlouklo, byla ještě ten den přepadena další vysílačka ÚVODU, pracující v pivovaru v Cerhovicích na Berounsku (20). Její ukrývatel Čeněk Šillinger (21) byl při pokusu o útěk těžce zraněn a spáchal sebevraždu, bývalý radista SPARTY II legendární skupiny Tří králů František Peltán (22) na útěku těžce zranil úředníka gestapa a podařilo se mu uniknout do Plzně. Kolotoč zatýkání však pokračoval. 3. července 1942 odjel do Prahy MUC. Václav Rusý, aby zjistil příčinu zdržení JUC. Vítězslava Dvořáka – Adlera. Při návratu byl Rusý zatčen u východu z Plzeňského nádraží. Jeho zatčení sledoval i Otto Linhart, který tam na něj čekal. Jako zkušený „ilegalista“ pochopil, že v Plzni již nemůže zůstat a okamžitě odjel do Strakonic, kde se ukryl na interním oddělení tamní nemocnice, kterou vedl další příslušník plzeňského ÚVODU, MUDr. Karel Hradecký (23). Rozsah blížící se katastrofy bohužel nedocenil Václav Linhart, který neuposlechl rady svého bratra a v Plzni zůstal. Zatčen byl již následujícího dne, tedy 4. října 1942. Při převozu spolkl cyankáli a zemřel v budově plzeňského gestapa. Celkem bylo ve dnech 4. a 5. července 1942 pozatýkáno více než 85 členů plzeňské větve odbojové organizace ÚVOD a v souvislosti s touto akcí byl v Praze zatčen i třetí z bratrů Linhartových Bedřich.

Otto Linhart se po několika dnech přesunul do jihočeského Protivína k Albínu Šiklovi (24) a poté do Uhříněvsi u Prahy, kde se ho ujal podplukovník v.v. Václav Novák (25). Zde jej kontaktoval profesor Ladislav Vaněk (26), v té době vedoucí funkcionář sokolské organizace OSVO. Ten jej v srpnu 1942 přesunul k manželům Pavlištíkovým do Lipníku nad Bečvou. Zde měl pracovat jako radista pro ostravskou odbojovou organizaci redaktora Josefa Bjačka (27). Již 15. září 1942 však byl Josef Bjaček na žádost pražské centrály zatčen ostravským gestapem a Otto Linhart uprchl zpátky do Prahy, kde je ukryl jeho přítel z dob před válkou Ing. Jiří Reisner (28). Díky svým obchodním kontaktům našel pro Ottu Linharta další bezpečný úkryt u manželů Ježkových (29) v Kamenici nad Lipou. Syn manželů Ježkových Karel vedl v Kamenici obchod s drogistickým zbožím a tak korespondence s Ing. Reisnerem a cesty do Prahy se zdály být přirozeným obchodním stykem, za kterým se však skrývala ilegální odbojová činnost a spojení ÚVODU z Prahy na Vysočinu. V rodině Jana a Marie Ježkových nalezl Otto Linhart bezpečné útočiště na víc než 16 měsíců. V lednu 1944 vycítil znovu nebezpečí a na měsíc se přesunul ke kamenickému poštovnímu doručovateli Janu Křížovi. Od Jana a Boženy Křížových se přesunul opět do Prahy k příteli Ing. Jiřímu Reisnerovi, který pro něj nalezl nový úkryt u manželů Dříhalových na Pankráci. Do konce války se Ottovi Linhartovi již nepodařilo zapojit do odbojové činnosti a jeho veškeré úsilí se soustředilo na unikání před gestapem, které po něm neustále intenzivně pátralo. Postupně vystřídal ilegální úkryty u Josefa Brábníka a manželů Bártových na Pankráci a naposledy u Františka Maliny v Podolí.

Poznámky
(19) Britská SOE (Special Operations Executive) v té tobě odhadovala dobu potřebnou k zaměření pracující radiostanice na pouhých 15 min. Životnost agenturní stanice pak statisticky činila jenom 3 měsíce. Radiostanice SPARTA I přitom odvysílaly od ledna 1941 více než 14.000 depeší.
(20) Podrobný a výtečně zpracovaný popis událostí v Cerhovicích poskytují tyto publikace:
JUDr. Michal Hynek: Několik poznámek k historii odbojové skupiny ON v Cerhovicích. Minulostí Berounska 2/1999
JUDr. Michal Hynek: Muži v druhé linii. Obec Cerhovice 2000.
(21) Čeněk Šillinger – narozen 29. 12.1896 v Mirovicích u Písku. Ruský a francouzský legionář, nadporučík v záloze. V letech 1927 – 1936 starosta Cerhovic, majitel cerhovického pivovaru. Zraněn v přestřelce s gestapem 30. 6. 1942. V bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu vlastní pistolí.
(22) František Peltán – narozen 1. 4. 2013 v Jindřichově Hradci. Radista vysílačky ÚVODU SPARTA I a vysílačky „Tří Králů“ SPARTA II. Čtyřikrát unikl před zatčením. Těžce zraněn v přestřelce s gestapem 11. 7. 1942 v pražských Kinského sadech. Na následky utrpěného průstřelu hlavy zemřel 20. 7. 1942 v SS lazaretu v Praze-Podolí.
(23) štábní kapitán MUDr. Karel Hradecký – narozen 16. 10. 1904 ve Světlé nad Sázavou. Před okupací přednosta interního oddělení Masarykovy vojenské nemocnice ve Střešovicích. Po rozpuštění čs. armády působil jako primář interního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Napojen na plzeňskou odbočku ÚVOD. Zatčen 5. 8. 1942, popraven 7. 10. 1943 v Berlíně – Plötzensee.
(24) Albín Šikl (Albin Schückl) – narozen 6. 3. 1888 v Jizerné u Zborova (dnešní Ukrajina). Zaměstnanec Českomoravských drah ve výslužbě. Zatčen plzeňským gestapem 24. 8. 1942. Vyšetřován v souvislosti s dopadením MUC. Václava Rusého pro „přechovávání osob nepřátelských Říši“. Do 15. 4. 1943 vězněn v Klatovech, plzeňských Borech, pražském Pankráci, Terezíně a Drážďanech. Zemřel v listopadu 1978.
(25) podplukovník v.v. Václav Novák – narozen 18. 6. 1892 v Praze. Příslušník Obrany Národa. Napojen na spojovací skupinu ÚVOD JUC. Rudolfa Mareše. Z jeho bytu vysílala SPARTA I, obsluhovaná četařem Jindřichem Klečkou a Otto Linhartem. Na jaře 1942 ve svém bytě krátce ukrýval Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Zemřel v Praze 20. 1. 1985.
(26) Profesor Ladislav Vaněk – narozen 19. 6. 1906 v Olomouci. Středoškolský učitel chemie a tělesné výchovy na IV. reálném gymnáziu v Brně. Člen náčelnictva Československé obce sokolské. Na přelomu 1939/1940 několikrát vyslýchán brněnskou řídící úřadovnou gestapa a propuštěn na svobodu. V době zatýkání vedoucích sokolských funkcionářů v říjnu 1941 jako jediný ze čtyřčlenné Sokolské revoluční rady zůstal na svobodě. Na střední Moravě a v Praze přišel do kontaktu s řadou významných příslušníků odboje, členy OSVO (Obec sokolská v odboji), kde posléze stanul v čele skupiny Jindra. Téměř s jistotou agent brněnského a později i pražského gestapa. Zemřel 5. 10. 1993 v Praze.
(27) Josef Bjaček – před válkou tajemník národně demokratické strany v Ostravě. Na začátku okupace se zapojil do odbojové činnosti, byl záhy zatčen a po šesti týdnech propuštěn za závazek spolupráce s brněnskou služebnou Abwehru (německá vojenská zpravodajská služba). Na Ostravsku založil ilegální skupinu Za vlast, později Yes, zapojil se do činnosti ilegální organizace Lvice a do pomoci partyzánskému oddílu Zelený kádr. Na žádost pražské centrály byl Josef Bjaček 15. 9. 1942 ostravským gestapem zatčen. 20. 10. 1942 převezen do Kounicových kolejí a po ukončení výslechů a konfrontací do Mauthausenu, kde byl v roce 1943 popraven.
(28) Ing. Jiří Reisner – obchodní zástupce firmy JAKA-MARUS, vyrábějící lékárenský žaludeční likér. Přítel a spolupracovník bratrů Linhartových. Člen Obrany národa, skupiny generála Slunéčka. Finančně a materiálně podporoval odbojáře, žijící v ilegalitě. Při zatýkání gestapem se 4. 4. 1944 otrávil. Korespondence nalezená u něj v bytě vedla k zatčení rodiny Ježkových v Kamenici nad Lipou.
(29) Zatčeni 13. záři 1944 v Kamenici nad Lipou: Jan Ježek narozen 10. 5. 1882. zahynul 24. 12. 1944 v pobočce koncentračního tábora v Litoměřicích, Marie Ježková narozena 10. 5. 1880 zemřela 24. 12. 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück, Jiří Ježek narozen 22. 3. 1911 zemřel 19. 2. 1945 v koncentračním táboře Flosenbürk. Jana Ježková do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück a Karel Ježek.

Bell & Ross replica watches

V květnových dnech roku 1945 byl Otto Linhart nakonec skutečně zatčen, ironií osudu jej však zatkli příslušníci Revolučních gard, na základě padělaných dokladů, které předložil. Po válce se Otto Linhart shledal manželkou Boženou, sestrami Marií Linhartovou a Ludmilou Stöcklovou, které byly od dubna 1944 vězněny v koncentračním táboře Ravensbrück i synem Milošem. Ten jako jediný přímé nacistické perzekuci unikl. Bratři Otto Linharta Bedřich, Václav a Zdeněk za odbojovou činnost, spojenou s vysílačkou SPARTA I zaplatili svými životy. Otto Linhart se vrátil ke svému zaměstnání poštovního revidenta na Telegrafní ústředně ředitelství pošt v Praze a zemřel veřejností téměř zapomenut v Praze 29. března 1980.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 188 kB)Pamětní deska
Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bratrům Linhartovým v místě posledního bydliště posledního ze čtyř bratří, Otto Linharta, bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014. Po podzimních komunálních volbách se daly věci do pohybu i v Městské části Praha 4 a po určitých peripetiích vše dospělo k instalaci a odhalení kvalitně zhotovené kamenné pamětní desky v ulici Na Bitevní pláni, v blízkosti pražského Paláce kultury. Vlastní akt odhalení proběhl v pondělí 18. května 2015 odpoledne v důstojné, avšak velmi komorní atmosféře. Kromě starosty Prahy 4, Mgr. Petra Štěpánka, se odhalení zúčastnila radní této městské části, pí Adéla Gjuričová spolu s několika zaměstnanci městského úřadu. Vedle nich byli ještě přítomni uniformovaní sokolové s vlajkami, veterán výsadkového vojska a několik dalších lidí. Po odhalení pamětní desky krátce promluvil starosta Petr Štěpánek a Karel Ludvík. Poté se několik účastníků akce odhalení pamětní desky přesunulo na blízký Podolský hřbitov, kde se nachází, bohužel neudržovaný hrob rodiny Linhartů.

Pozvánka od Městské části Praha 4Pozvánka od Městské části Praha 4

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 166 kB)Před odhalením PD bratří Linhartů
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 173 kB)Před odhalením PD bratří Linhartů
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 206 kB)Starosta Štěpánek v akci
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 218 kB)Starosta Štěpánek v akci
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 218 kB)Starosta Štěpánek v akci
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 229 kB)Odhalená pamětní deska bratří Linhartů
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 169 kB)Hovoří Karel Ludvík (vpravo)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 217 kB)Hrob rodiny Linhartů na Podolském hřbitově
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 215 kB)Hrob rodiny Linhartů na Podolském hřbitově
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 220 kB)Karel Ludvík u hrobu rodiny Linhartů

anonymous
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci